Pokemon

 

Historie Pokémonu v kostce

První myšlenka nějakých "monster" vůbec se vyskytla asi tak kolem roku 1965. Jmenovala se Digimon, ale hned po jejím vzniku byla zatlačena dozadu. V tomtéž roce (1965) se také v Tokiu narodil chlapec jménem Satoshi Tajiri (Satoši Tačiri). Když byl starší, bylo úplně jasné, že není jako ostatní kamarádi. Jeho celodenní náplň tvořilo sbírání brouků a jejich zkoumání. Satoshi se však nespokojil pouze s jedním koníčkem a k nespokojenosti svých rodičů si našel ještě jednoho - videohry. Vystudoval dvouletou školu elektroniky a do her se mohl "zbláznit". S Kenem Sugimorim (ten později Pokémony nakreslil) a pár dalšími kamarády založil v roce 1982 herní časopis se jménem GameFreak. Tahle parta v něm publikovala recenze na videohry, návody a mnohdy dalo by se říct věci, které hraničili se zákonem. Satoshimu se ale zdálo, že opravdu dobrých her je na světě málo a tak si vzal do hlavy nápad, že jednu takovou hru udělá sám. Aby zjistil, jak to všechno vlastně funguje, rozebral Nintendo. Od roku 1991 začal Tajiri vymýšlet své Pokémony (název dostali od POCKET MONSTERS - kapesní příšerky). Hned na začátku vymyslel převratnou pomůcku na Gameboy vůbec - Link kabel. Při tom si představoval, jak jeho oblíbení broučci přelézají z jednoho gameboye do druhého a už tady byl nápad. Pro hru bylo velice důležité, aby takoví brouci (příšery) byly snadno ovladatelné. Po dobu Tajiriho tvorby časopis Gamefreak málem zkrachoval a Satoshi byl nucen žít z podpory svého otce. Mezi tím podepsal Tajiri smlouvu s Nintendem, ale přesto jim nedovedl vysvětlit, jak vlastně bude jeho hra vypadat. Po roce 1996, kdy Satoshi konečně hru dokončil už ale Gameboy náležel ve světě minulosti a nikdo nepředpokládal, že hra bude mít úspěch. Přece jenom ji Nintedno uvedlo na trh a v Japonsku se po ní okamžitě "zaprášilo". V návaznosti na úspěch hry se okamžitě začal dělat seriál a plno dalších věcí. Součástí práce "Pikachuproject" bylo také částečné zamaskování japonštiny všech výrobků, ať už se jednalo o seriály, hry, nebo jiné zboží. Hra neměla v Americe ze začátku vůbec žádný úspěch. Možná k tomu přispělo také to, že svůj nejnovější "trhák" uvedlo Nintendo do Ameriky pod sloganem "Kreslené příšerky útočí na děti". I když měli z části pravdu, tahle asi nebyl nejlepší způsob, jak si získat důvěru američanů. přesto se ale Pokémon v Americe ohromně rozrostl a dnes dobývá skoro celý svět (když vyjmeme eskymáky a podobné). Přesto byl z prvního pohledu nevinný Pokémon už někde zakázán. Například v Turecku chtěli děti překvapit svoje maminky a tak se převlékli za Diggletty. Chtěli se prokopat z jakési jeskyně nahoru, jenomže strop byl nic moc a to je zavalilo. Jinde si zase nějaký jedenáctiletý kluk myslel, že je Pidgeyotto a hned po odvysílání seriálu skočil ze sedmého patra. V Americe se dva nejlepší kamarádi pobodali kružítky kvůli TCG. V japonsku sice hru nezakázali, ale v jednom okamžiku vysílání dostalo 700 japonských dětí naráz slabý epileptický záchvat. Je znám případ chlapce, který si hrál na Squirtlea ve vaně a udusil se. Přes popularitu a podle některých lidí nebezpečnost je už v Japonsku po Pokémonech "veta" a kupodivu po nich nastoupili Digimoni, kteří se před třiceti lety neujali a využili "nažhavenosti" japonských dětí na další příběhy s příšerkami a teď mají neslýchaný úspěch (sice ne takový, jako Pokémoni, ale oproti tomu, jakého se jim dostávalo dřív ...).

© Pokémoní oceán, zdroj: Internet a časopisy (Seriál, Květy)